Útulnost se těžko popisuje. Útulnost se cítí. Je v každém z nás, jen ji někdo umí více a jiný méně promítnout do prostoru. Já si například neumím odoperovat bolavé koleno ani opravit auto, ale umím vybrat koberec, kde ucítíte hřejivost a útulnost při prvním došlápnutí. Umím si představit, jak bude daná tapeta vypadat s konkrétní podlahou, nábytkem, potahem pohovky a ostatními doplňky. Je to otázka letité praxe, studia a asi nějakého citu, který jsem dostal do vínku. Navíc mne studování interiérů strašně baví a při svých cestách neváhám utratit peníze za designové hotely, v nichž si na vlastní kůži odcítím, co se mi líbí, co je útulné, a co ne.

Pro mne konkrétně útulnost spočívá v pohledově i tvarově neutrálním interiéru, který je dotvořen osobitými doplňky, případně výraznějšími nábytkovými solitéry podle preferencí každého z nás. Interiéru, kde nekřičí výrazný kus nábytku neladící se zbytkem zařízení, nebo naopak interiéru, kde vše splývá. Ani interiér, který je sice zařízen moderně, ale chladně a působí nezabydleně, není útulnýPokud bychom se na věc podívali z pohledu většiny, neuděláme chybu použitím přírodních materiálů, jemných pastelových odstínů a dodržováním zásady, že méně je někdy více.

Zařizování interiéru je třeba uchopit doslova od podlahy. V případě, že je interiér dostatečně světlý, útulně vypadají tmavší podlahy doplněné o pastelové odstíny béžové, zelené, okrové. V případě, že bojujete s nedostatkem světla, vybírejte ze světlejších podlah v odstínech béžové a medové což jsou v praxi různé varianty dubu. Pro pocit hřejivosti samozřejmě lépe vyzní přírodní materiál, tj. dřevo. Na trhu je už ale řada moderních a dostupnějších materiálů s poměrně autentickým vzhledem dřeva. Výhodou je snazší údržba a větší odolnost. 

V případě nábytku je to velmi individuální. Každý to cítí jinak. Z praxe ale mohu říci, že útulněji opět vypadají materiály přírodní nebo vyhlížející autenticky přírodně. Jejich moderní vzhled je možné zajistit vysokým leskem nebo kombinací se sklem a vyvážit něčím pohledově útulným – např. zajímavým kobercem, závěsem nebo potahem pohovky. Je to o jakési rovnováze. Velmi osobitě působí i kombinace moderního interiéru a zajímavého staršího solitéru. Např. stůl s patinou, sekretář, nebo křeslo po babičce, které se dá přečalounit do současného designu, s nádechem nostalgie. V rámci rovnováhy barev a materiálů v interiéru je dobré myslet také na bílou a černou. Bílé jsou většinou stropy (nejen kvůli světlu, ale zároveň aby interiér nepůsobil jednotvárně a opticky na vás nepadal). Bílou barvou lze rozzářit cokoliv, jen pozor, moc bílé znamená pocit neútulnosti a chladu. Osobně pracuji rád s černou jako s doplňkovou barvou, ať už se jedná o detaily svítidel nebo detaily na nábytku, rámy obrazů atd. Černá vytvoří kontrast k ostatním barvám a vhodné využití černé interiér příjemně a zároveň nenuceně zvýrazní.

V rámci útulnosti jsou samostatnou kapitolou textilní doplňky, tapety, koberce. Záleží na vašem vkusu a prostoru, který zařizujete, ale z hlediska útulnosti vždy vyzní lépe kombinování barev „tón v tónu“ a barev hodících se k sobě než sázka na velký kontrast. Např. olivově zelená a hnědá, okrová a hnědá. Kdo si chce dopřát větší „odvaz“, krásně vypadají i azurová s černohnědou nebo temně fialová se zemitou hnědou – vhodně nakombinované a doplněné, aby celek nepůsobil tmavě. Zařizování s využitím velkých kontrastů by mělo spíše zůstat v rukou profesionálů, kteří uplatní svou představivost. Světlu jsme se věnovali v minulém čísle, ale z hlediska útulnosti je správné rozmístění a výběr světla často více než drahý designový nábytek. Více zdrojů světla, rafinované umístění – např nepřímé osvětlení v nábytku a podhledech stropů – umí vytvořit nenahraditelnou atmosféru.

pohodlné bydlení

Tvořím-li interiér pro konkrétního klienta, důležitou částí spolupráce je poznání jeho zvyků, potřeb, oblíbeného stylu a prostoru, který zařizujeme. V kombinaci s vhodnou dispozicí prostoru lze s využitím ergonomie vytvořit dokonalý základ, který lze na závěr doplnit osobními věcmi a dekoracemi.  Útulnost, to jsou často zejména doplňky. Každý z nás má jiné zájmy, asociace a preference, které ho obklopují. Dle mého by doplněk neměl být jen „pracholap“, ale když už o něj hodlám pečovat, měla by to být věc, která mi připomene něco příjemného, něco, co je mi blízké. Proto rád doplňky nakupuji během cest po světě. Nemusí se jednat zrovna o klasické suvenýry z cest, které kolikrát nelze v našich podmínkách jako doplněk ani moc využít. Myslím tím, že hezkou moderní vázou z Francie, rámečky z Anglie nebo svícnem z Indonésie mám v bytě neotřelý kousek, ale i vzpomínku na místo, kde jsem si ho pořídil. Kdo necestuje, je zde u nás řada tematických obchodů, kde si lze vybrat jakýkoliv zmíněný styl, který je vám blízký. Zajímavou kompozicí pořízených fotek lze i v obyčejném rámečku vytvořit osobitou kompozici, která vás potěší při každém pohledu na ni a zahřeje hezkou vzpomínkou. A to je podle mne teplo domova...