Máte dotaz? Kontaktujte nás na Nízkoenergetické bydlení
Energeticky úsporné bydlení reprezentují hlavně dva typy staveb – nízkoenergetické a pasivní. Oba typy mají mnoho vlastností společných. Ať je to nižší spotřeba energií na vytápění, systém větrání nebo kvalitní izolace. Na první pohled by se možná mohlo zdát, že mezi oběma typy budov není zásadnější rozdíl. Není to ale pravda. Nízkoenergetické a pasivní domy mají několik zásadních rozdílů. Tím hlavním je především spotřeba tepla. Zatímco u běžných domů dosahuje roční spotřeba 120–150 kWh/m2 , u nízkoenergetických domů je spotřeba tepla do 50 kWh/m2 ročně, zatímco pasivní dům charakterizuje spotřeba nižší, a to do 15 kWh/m2 ročně. Dalším rozdílem je zdroj vytápění. U pasivních domů většinou chybí klasická otopná soustava. S tím souvisí rovněž tepelná izolační vrstva. U nízkoenergetických domů je tato vrstva tenčí než u domů pasivních. To vše jsou ale pouze základní rozdíly. Setkat se můžeme ještě s pojmem nulový dům, i když se tento typ stavby nevyskytuje tak často. Nulový dům je ve své podstatě vlastně pasivní dům, který však charakterizuje téměř nulová spotřeba energie. Ta dosahuje ročně maximálně 5 kWh/m2 a je v maximální možné míře pokryta z obnovitelných zdrojů. Nižší spotřeba energie je ale hlavním kritériem, proč se investoři pouštějí do výstav úsporných domů. Ve srovnání s běžnou nemovitostí se jedná o úsporu v řádu desítek procent.
Dnes se už užívá tolik energeticky úsporných domů, že není problém ani na malé vesnici porovnat, jaké náklady na vytápění má soused, který si postavil nový nízkoenergetický dům, a kolik mě stojí vytápění v domě po rodičích. Výpočet totiž vychází z tepelné ztráty. Běžně se uvádí, že dům o výměře 150 m2 v nízkoenergetickém provedení je oproti stávající zděné zástavbě provozován za čtvrtinu nákladů, pasivní dům dokonce jen za šestinu. To vše za zcela nesrovnatelného komfortu bydlení, bez tepelných výkyvů, nutnosti věnovat část dne provozování topného systému, nemluvě o úklidu a podobně.
Pokud se podíváme na současnou situaci na trhu, nízkoenergetické domy vznikají častěji než domy pasivní.
Vyšší vstupní náklady
Než si povíme, jaké jsou výhody a nevýhody obou typů, měli bychom se ještě podívat na jejich srovnání s běžným, tedy neúsporným, typem stavby. Proč se vlastně pustit do energeticky úsporného bydlení? A vyplatí se to? Jak již bylo uvedeno výše, náklady na energie jsou mnohem nižší. Tato významná ekonomická úleva je však vykoupena vyššími vstupními náklady. Pořizovací cena nízkoenergetického domu je proti běžnému projektu o 10 až 15 procent vyšší, pasivní varianta vyžaduje ještě větší investici. Ve vyšších nákladech se projevuje hlavně cena za projekt. Ten totiž vyžaduje náročnější přípravu a zpracování, je tedy logicky dražší.
Dalším vícenákladem je pořízení kvalitní vzduchotechniky s rekuperací tepla. Ta je pro každý nízkoenergetický dům nezbytná. Díky ní spotřebuje uživatel nejen méně tepla, ale neustále bude mít k dispozici čerstvý vzduch bez nutnosti otevření okna. Třetím hlavním bodem je tlustší vrstva zateplení. Netýká se to jen stěn, podlah či střechy, ale také celkového těsnění domu, jako jsou například i spáry mezi okny. To vše projekt prodražuje. Na druhé straně jsou pak ale položky, na kterých se dá ušetřit, nepočítáme-li již zmíněnou energii. Je to například kotel nebo podobné zařízení, které bude v nízkoenergetickém domě pracovat na nižší výkon, a není tedy nutné kupovat zařízení s nejvyšším výkonem. Značnou úsporu mohou také přinést okna. Vzhledem k tomu, že v domě není nutné větrat, lze většinu oken pořídit bez možnosti otevření, což je levnější varianta než okna běžně dostupná.
Odborníci se shodnou na tom, o kolik jsou vyšší pořizovací náklady. V otázce, za jak dlouho se vynaložené prostředky díky úspoře energie navrátí, taková shoda nepanuje. Ještě před několika lety panovaly skeptické názory, které se ale objevují dodnes, že návratnost se dá očekávat v horizontu 20–40 let. Střízlivější odhady hovoří o období 8 až 12 let. Tato doba se však bude neustále zkracovat v závislosti na neustále se zvyšující ceně energií.
Pasivní, nebo nízkoenergetický?
Rozhodnutí, zda si vystačíte s domem nízkoenergetickým nebo zvolíte pasivní variantu, musíte udělat ještě předtím, než začnete dům projektovat. Hlavní slovo mají ve většině rozhodovacích procesů finance. Přesně určit, která varianta je levnější, ale nejde. Uvést přesné cenové rozdíly obou variant u konkrétního projektu může být zavádějící. Nelze totiž srovnávat různé výrobní technologie skladby stěn, stropů a střech a následně tímto vynucené montážní postupy. Stavební společnosti nabízí velmi mnoho variant, jak a z čeho dům postavit. Záleží také na kvalitě provedených prací, do jaké míry „pečlivosti a důslednosti“ je teorie výstavby pasivní varianty do praxe skutečně promítnuta. Také je důležité mít na paměti, na základě čeho tyto varianty porovnáváme – zda na základě energetických výpočtů ve stejném vybavení, nebo na základě technického zařízení a vybavení domu, kdy současně porovnáváme i různé varianty vytápění, ohřevu vody, výměny vzduchu. Rozhodně nelze opomenout, že u dražší pasivní varianty je většinou použit i materiál z jiné cenové hladiny a úroveň dokončovacích prací s ohledem na estetickou stránku je na vyšší úrovni. Je to stejné jako např. u automobilů nebo počítačů – dražší model znamená vyšší komfort v zabezpečení i provozu ve všech směrech, a nelze proto srovnávat auta vyšší třídy s třídou např. užitkovou. Přesto se i naši klienti, většinou s ohledem na různé pobídky např. formou Zelená úsporám, cenového rozdílu dožadují. Zde uvádíme, že cenový poměr obou způsobů výstavby se pohybuje kolem 30 % navíc v neprospěch pasivního domu, může to být i více, za zmínku ale také stojí, že s výší investice ale procentní podíl klesá. Záleží na mnoha faktorech, v jaké lokalitě dům stojí, zda je vhodně osvícen a kolik dnů v roce, a hlavně na výběru již zmíněného technického vybavení domu.
Co se týče časové náročnosti výstavby, ani jedna varianta v tomto ohledu nevítězí. Pokud někdo potřebuje rychle bydlet, může se za dva až tři měsíce stěhovatdo nového nízkoenergetického i pasivního domu. Kdo má čas a zvolí si náročnější technologie, kvůli kterým se výstavba protáhne, potom není rozdíl, zda čeká na nízkoenergetický nebo pasivní dům.
Velká okna se umisťují na jižní stranu. Zajistí tak dostatek tepla i v zimních měsících.
Nízkoenergetické domy vedou
Pokud se podíváme na současnou situaci na trhu, nízkoenergetické domy vznikají častěji než domy pasivní. Právě z výše uvedených důvodů, tedy finančních. Díky novým technologiím, kombinací různých materiálů a zrychlením výstavby se sice rozdíl v nákladech na pořízení pasivní varianty dřevostavby podařilo snížit, přesto je to ale pořád dosti značná částka, která je v konečném důsledku při rozhodování nepomíjitelná. Investor při výběru domu zvažuje, zda vynaložené peníze navíc pro něj znamenají skutečnou úsporu, ti technicky zdatnější si dokážou návratnost vynaložené investice navíc spočítat. Ti méně zkušení s jednoduchým zadáním do vyhledávačů naleznou poměrně snadno tyto informace také, i když ve všeobecnější podobě. Přesto bývá výsledkem zjištění, že návratnost se pohybuje v řádu desítek let. Podle něj je třeba přihlédnout i k tomu, že pokud je nízkoenergetický dům postaven z kvalitních materiálů a na zateplení se nešetří, pohybuje se rozdíl v úsporách kolikrát již spíše v teoretických rovinách. Ve skutečném provozu může poté klidně znamenat jen desítky korun za měsíc, a to je potom velmi jednoduchá volba, zda investor zainvestuje řádově stovky tisíc navíc. Tyto ušetřené peníze může použít na vybavení domu, povrchové úpravy, případně modelaci terénu či zahrady.
Energeticky úsporné domy vznikají hlavně jako novostavby, rekonstrukce starého domu do podoby nízkoenergetické není ekonomicky výhodná.
Novostavba či rekonstrukce
Nízkoenergetické a pasivní domy se budují jako novostavby. Co ale dělat v případě, že se pouštíte do rekonstrukce? Lze ze starého domu udělat nízkoenergetický? Možné to samozřejmě je, ekonomicky výhodné to ale rozhodně není. Proto se tento postup příliš nedoporučuje. Každý, kdo si rekonstrukcí prošel, již moc dobře ví, že je to běh na dlouhé a finančně náročné trati. Koupit ale starý dům z důvodu rychlé potřeby bydlení nebo například nedostatku prostředků na zakoupení pozemku a následnou novostavbu s tím, že z něj lze postupně za stejnou částku rekonstrukcí dosáhnout srovnatelných parametrů za stejné peníze, je jednoznačně nesprávná úvaha.
Hlavní zásady výstavby
Než se pustíte do výstavby, připravte si kvalitní projekt. U energeticky úsporných domů je hodnota kvalitního projektu nevyčíslitelná. Všechny části domu společně tvoří požadovaný celek, kterým je energetická úspora. Proto je nutné mít dopředu promyšlené vše do detailů – včetně obvodového materiálu, způsobu zateplení a podobně. Důležitý je také tvar domu. Ten by měl být co nejkompaktnější a nejjednodušší. V praxi to znamená vyvarovat se výklenků a podobně, rozhodně ne žádný složitý tvar. Takový dům by nemohl být energeticky úsporný, i kdybyste dodrželi všechny ostatní zásady.
Zapomenout se nesmí ani na správnou orientaci stavby. Platí zásada, že hlavní fasáda neboli největší plocha má být umístěna na jih. Z této světové strany byste se měli vyvarovat stínění. Také při plánování umístění oken se řiďte světovými stranami. Nejvíce oken orientujte na jih, nejméně na sever. Okna umístěná na sever představují v zimním období nejvyšší tepelné ztráty, okna na jihu naopak jsou zdrojem tepelných zisků. Dalším nezbytným prvkem je dokonalá izolace – nejen pláště budovy, střechy a podlah. Dbejte i na výběr oken. Ideální jsou ta s trojvrstvým sklem. Když už jsme zmínili plášť domu, i ten musí splňovat určitá kritéria. Například vzduchotěsnost, aby teplý vzduch neunikal z interiéru ven.
Aby nízkoenergetický dům fungoval správně, je zapotřebí, aby měl co nejjednodušší tvar bez různých výklenků.
Z čeho postavit?
Při představě nízkoenergetického či pasivního domu si většina lidí vybaví dřevostavby. Není to nic divného, naopak. Dřevo a ekologie se k sobě hodí, navíc mnoho projektů energeticky úsporných domů je skutečně ze dřeva. V zahraničí je běžné, že se tento materiál využívá až u 50 procent všech výstaveb. Používají se dva typy dřevostavby – tzv. lehká a masivní. Dřevo však není jediným materiálem, který lze použít. Energeticky úsporný dům lze postavit i z běžných materiálů, jako jsou třeba zděné varianty.
Lehká dřevostavba se skládá z dřevěných profilů nebo trámků. Prostor mezi nimi je vyplněn tepelnou izolací. Tu lze vybírat z mnoha materiálů, jako je konopí, len, celulóza a podobně. U masivní dřevostavby tvoří konstrukci panely ze dřeva. Ta je poté z vnější strany opatřena tepelnou izolací. Ve srovnání s lehkými dřevostavbami lépe akumulují teplo.
Třetí variantou je vybudovat masivní zděnou stavbu s dobrou tepelnou izolací. Materiálem pro tuto stavbu mohou být cihly nepálené i pálené, vápenopískové cihly, tvarovky z betonu i železobetonu. Výhodou tohoto typu je snadná výstavba. Tepelnou izolační vrstvu lze vytvořit z desek z konopí, z rákosu, korku, polystyrenu a z mnoha dalších materiálů.
Dřevo je jedním z nejčatěji používaných materiálů pro výstavbu energeticky úsporných domů. vznikají z nich dva druhy staveb – lehká a masivní dřevostavba.
Budoucnost
Ačkoliv by se mohlo zdát, že energeticky úsporné bydlení není pro každého, opak je pravdou. Na trhu se objevují stále nové materiály a konstrukční řešení, které tento typ staveb umožňují snadno konstruovat. Například v sousedním Německu a Rakousku mají již mnohaletou tradici a na jejich území se nachází už desetitisíce těchto staveb. Podle směrnice Evropské unie budou muset všechny nové stavby od roku 2020 splňovat kritéria energeticky úsporné budovy.
V České republice existuje již mnoho společností, které vám zajistí výstavbu nízkoenergetického či pasivního domu od A do Z. Některé se specializují jen na dřevostavby, jiné zase na zděné konstrukce, nabídka je ale velmi široká a vybrat si může každý. Stejné je to i s cenami domů a jejich komfortem. Dají se pořídit domy, které se vejdou do milionu korun, stejně jako si můžete nechat vyprojektovat stavbu za několik milionů. Trend nízkoenergetického bydlení se projevuje i ve výstavbě bytových domů. Stále více nově dokončených bytů se nabízí ve variantě nízkoenergetické.
Klíčový je výběr pozemku
Jakých chyb se lidé nejčastěji dopouštějí při plánování výstavby nízkoenergetického domu? Tu největší dělají hned na samém začátku. Chybují už při samotném výběru pozemku. Ten totiž ovlivňuje založení stavby, orientaci domu, může mít vliv i na jeho konečnou podobu. Jsou případy, že v některých zástavbách je nutno od původního záměru upustit a zvolit úplně jiný dům. Klienti často volí velmi levný pozemek, který však stavbu v konečném výsledku prodraží. Častou chybou je také důraz na podobu domu, jeho povrchové úpravy a další záležitosti, které ovlivňují vzhled domu, namísto toho, aby lidé raději řešili dispoziční řešení a dostatečné technické vybavení.
Vytápění
I nízkoenergetické domy je zapotřebí v zimním období vytápět. V současné době existuje tolik systémů vytápění, že není možné si nevybrat. Platí to i pro nízkoenergetické domy. Ty lze vytápět téměř všemi dostupnými metodami a způsoby. Jedná se například o topné elektrické kabely či fólie, topné okruhy na přenášení energií mezi teplejšími a studenějšími místnostmi či úseky v domě, vytápění přímotopy, sálavými panely různých materiálů a povrchů, a to i dekoračních, vytápění ve stropech, stěnách, vzduchotechnikou, vytápění odnímáním vlhkosti ze vzduchu a přenosem tepla do vzduchu či vytápění podlahou různými médii. Je to jednoduché – pokud má dům tepelnou ztrátu 1 kW za hodinu, musíme ten kilowatt do domu dodat jakoukoliv formou, aby teplota neklesla. Ceny médií a paliv jsou dnes již tak vyrovnané, že je to téměř jedno.
Užívání domu
Aby mohl nízkoenergetický dům správně fungovat, je zapotřebí při jeho projektování počítat s tím, kdo ho bude užívat a jakým způsobem. Je rozdíl, zda je dům většinu dne prázdný nebo v něm jsou lidé po celý den. „Každá úspora vzniká pouze tehdy, dodává-li se energie pouze v nezbytné míře a v dobu, kdy je skutečně zapotřebí. Pokud se v domě nikdo nevyskytuje, není třeba ani topit, ani ohřívat vodu na plnou teplotu,“ radí Petr Zapletal. Ideální je volit takový topný systém, který umožňuje potřebu co nejvíce regulovat. Běžným standardem jsou termostaty a čidla v každém z pokojů, zásobníky na vodu s ohřevem na různé teploty a promícháváním vody. Pro kutily, šetřílky či milovníky technologií není problém „vymazlit si“ svůj systém např. výměny vzduchu s předehřevem a následným odběrem tepla z kondenzátu a tímto vytápět poté svůj dům, a dosáhnout tak efektu skutečné úspory a využitelnosti jinak nevyužitelných forem energií, které v domě vznikají pohybem a činností bydlících.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že energeticky úsporné bydlení není pro každého, opak je pravdou. Na trhu se objevují stále nové materiály a konstrukční řešení, které tento typ staveb umožňují snadno konstruovat.
