Máte dotaz? Kontaktujte nás na Renovace interéru
Na první pohled se může zdát, že slova moderní a starý nejsou příliš v symbióze. V bytové architektuře to ale neplatí. I v jinak moderně zařízeném interiéru se mohou krásně vyjímat starší kusy nábytku. Nesmí se to ovšem přehnat. Pokud se to ale udělá vkusně a s dodržením několika pravidel, budou se staré kusy nábytku v interiéru dokonale vyjímat. Největší chybu, kterou lidé při rekonstrukci podle bytových architektů dělají, je to, že se bez rozmyslu zbavují všeho starého. „Mnozí z těch, kdo si zařizují nové bydlení, neváhají utratit desetitisíce za designové vybavení, a přitom si neuvědomují, jaké poklady mají doma. Často se jich zbaví a nezřídka se setkávám s takovými, kteří toho s odstupem pár let hořce litují. Může jít o zlikvidovaný nábytek po prarodičích, ale i třeba o původní profilované dveře s mosaznými klikami vyměněné za neosobní soudobou produkci nebo terazzové podlahy nahrazené dlažbou z hobbymarketu,“ vysvětluje architektka Pavla Kosová ze Studia 29.
Také další bytová architektka Zuzana Wiesnerová ze společnosti Home Staging se nejčastěji u svých klientů setkává s tím, že se lidé zbavují všeho, co mají doma, ve snaze mít vše nové. „Nejčastější chybou je nekoncepční přístup k vybavování prostoru – na většině domácností je vidět, že majitelé chtějí mít interiér především nový, což má většinou za následek ,bezhlavé nákupy ́ akčního zboží, které často nahrazuje starý – ač kvalitně vyrobený – nábytek. Přitom by možná pomohlo jen lehké zrestaurování a prostor by získal na originalitě, osobitosti i hodnotě,“ vysvětluje a dodává, „je velká škoda, že lidé opomíjejí začlenění starožitností a věcí s tzv. duší. A právě tyto staré kusy, vesměs cenově dostupné, vytváří interiér útulný a přívětivý. Starožitný nábytek totiž může vdechnout modernímu interiéru neuvěřitelné kouzlo, aniž by však celek působil rušivě.“
Starší ano, ale...
Jinými slovy – i když chcete mít interiér moderně vybavený, nemusíte rovnou zavrhovat starší kusy. Zase to ale neznamená, že si musíte ponechat vše, co doma najdete. Ne vše se totiž hodí. Jak to ale poznat? Na to mají architektky jednoduchou pomůcku. „Napodobeniny různých historických stylů jsou většinou bez hodnoty a často i vkusu. Pokud tedy vlastníte např. ,barokní ložnici ́ z 20. století a chystáte se k renovaci vašeho interiéru, pak se jí můžete bez výčitek zbavit,“ říká Zuzana Wiesnerová, „naopak třeba obyčejný dětský stolek ze smrkového dřeva, který má pro vás sentimentální význam, může být perfektní součástí nového prostoru.“ Kosová dodává: „Vyplatí se ponechat kusy, které ve své době patřily mezi špičku – ať už designem nebo třeba použitým materiálem či řemeslným zpracováním. Takové kousky stárnou důstojně a lze jim vrátit bývalou krásu, která je navíc okořeněná přirozenou patinou.“
Pozor také na to, kolik staršího nábytku použijete. Pokud to přeženete, interiér pak působí těžkopádně a vyvolává spíše dojem skanzenu či muzea. Neexistuje však přesné číslo, co je moc a co je málo. Architektka Zuzana Wiesnerová doporučuje použít minimálně tři kusy staršího vybavení – například křeslo, komodu a odkládací stolek. Podle Pavly Kosové je možné klidně použít jeden jediný kus staršího nábytku, musí se však jednat o opravdovou kvalitu. „Jeden starožitný kousek může být nádherným solitérem, dominantou místnosti,“ vysvětluje Kosová. Ačkoliv je kombinace moderny a starších kusů v interiéru možná, velmi záleží na tom, jaký je celkový charakter stavby. „Do hájenky nepatří high-tech, do funkcionalistické vily zase baroko,“ uvádí příklad architektka Zuzana Wiesnerová.
Staré v novém
Z příkladů z praxe vyplývá, že často se v domácnosti sejde mnoho kousků odlišných stylů a je třeba se některých vzdát. Důvodem může být přílišná ornamentálnost, výrazně odlišné zpracování, rozměry či materiálové zpracování. Pokud však narazíte na kousek, který se do interiéru nehodí, a přesto se ho nechcete vzdát, existuje ještě jedna možnost, a to je renovace. Někdy si lidé pletou renovacima restaurátorství. Restaurátor dává předmětu původní podobu – tedy stejnou barvu, stejný materiál a výsledkem je identický produkt. Naproti tomu renovace za použití moderních materiálů dodává předmětu zcela nový vzhled. „Nábytek se může proměnit novým čalouněním, odýhováním, linoleem, novými barvami, laky, oleji, vosky nebo novým kováním,“ uvádí příklady architektka Zuzana Wiesnerová.
Kosová se kromě bytové architektury věnuje i renovaci. Provozuje společnost Retronaut, jejíž specializací je repase starých křesel. Podle ní se repasovat dá téměř vše. „Vhodné je prakticky cokoli, k čemu má majitel vztah – přitom je podružné, zda jde o žádanou starožitnost nebo křeslo od popelnice. Dobrá zpráva přitom je, že skoro nezáleží na tom, jak moc je křeslo opotřebované – do krásy se vyloupnou všechna, i když mají prasklá péra, jsou pocákaná od malby nebo rozdrápaná od koček,“ vysvětluje Kosová. Zákazníci mají na výběr z mnoha barev, odstínů i materiálů. Výsledkem je jedinečný produkt, který skvěle ozdobí jakoukoliv místnost. „Pokud moji klienti nepřijdou s konkrétní představou, jak má jejich nové křeslo vypadat, ráda jim jako architekt poradím. Povídáme si o jejich vkusu, preferencích, o barvách a materiálech použitých v interiéru, do kterého si křesílko pořizují. Podle toho vybereme ze vzorníků odstín moření dřeva a látku. Největším problémem přitom bývá vybrat si jen jednu – možnosti jsou nepřeberné a jedna je krásnější než druhá,“ potvrzuje Kosová a poodhaluje něco ze samotného řemesla. „U našich křesel zachováváme pouze dřevěnou kostru, jako alergik si zakládám na tom, že veškeré ‚měkké‘ materiály budou nové a nezávadné. U většiny křesel použijeme místo původních per kvalitní studenou pěnu ve stejném tvaru – křesla jsou pak nesmírně pohodlná a navíc lehká. U dražších starožitných kousků používáme původní techniky i materiály – tedy ručně vázaná pera, africkou trávu, koňské žíně a podobně.“
Několik pravidel:
Pokud se rozhodnete zkombinovat v interiéru moderní a starší nábytek, pamatujte na to, že v designu neexistují striktní pravidla. „Snad kromě dvou,“ upřesňuje architektka Zuzana Wiesnerová. Těmi pravidly jsou koncepční řešení a funkce. Zuzana Wiesnerová přidává vodítka, která by vám mohla při zařizování interiéru pomoci:
-
tvarově, barevně nebo vzorově náročné kusy většinou potřebují kolem sebe prostor, aby mohly vyniknout
-
kompozice prostoru má být vyvážená – řešením je stanovení hlavního centrálního kusu/prostoru, od kterého se kompozice odvíjí
-
starožitný nábytek v jinak moderně vybaveném bytě by se měl objevit ve více než jednom kuse
-
starožitné kusy se nejlépe kombinují s čistými jednoduchými liniemi. Čím je starožitnost tvarově náročnější, tím jednodušší by mělo být její okolí
Renovace podlah
Kromě nábytku se dají renovovat i další části interiéru. Samostatnou kapitolou je renovace podlah. V současné době existuje mnoho rozličných podlahových krytin, vybrat si tak může opravdu každý na základě svých preferencí, ale i finančních možností. Některé moderní povrchy, jako jsou třeba laminátové podlahy, se však po opotřebení nedají renovovat vůbec nebo jen velmi nákladně. Co však rozhodně renovovat lze, jsou podlahy dřevěné. Podle zkušených podlahářů si mnoho zákazníků neuvědomuje, jaký poklad mají doma, zvláště ve starých domech. Pod linem či kobercem se často skrývají skvosty, které stačí zrenovovat, a máte hned krásnou podlahu. Pokud máte doma parkety, podlahu z prken či masivního dřeva, zvažte její renovaci, než se rozhodnete pro jinou podlahovou krytinu. Renovace je také poměrně rychlá. Většina podlahářských firem je schopna zvládnout renovaci během několika dnů. Například místnosti do 20 m2 se dají zvládnout do druhého dne.
A jak renovace probíhá?
Nejprve je třeba odstranit obvodové lišty, prahy dveří, dále hřebíky či kovové předměty. Poté přijde na řadu upevnění uvolněných částí, ať už prken či parket. V případě potřeby jsou některé části opraveny či nahrazeny. Následuje první hrubé broušení, poté tmelení, je-li potřeba, a po něm další hrubé broušení. Po něm následuje jemné broušení a na závěr dojde k povrchové úpravě dřevěné podlahy. Většina firem zabývající se renovací podlah využívá tři typy povrchové úpravy podlahy. Prvním je lak, druhým typem je olej a třetím je vosk. Někdy se používá též voskový olej, což je kombinace vosku a oleje. Nejčastější volbou je povrchová úprava lakem. Ta je totiž nejtrvanlivější a nejodolnější a neklade žádné zvláštní požadavky na údržbu či mytí. Právě praktičnost je tím důvodem, proč je lak tolik oblíbený. Nevýhodou této povrchové úpravy je ovšem to, že pokud přece jen dojde k poškození, oprava jen poškozeného místa je ve většině případů nemožná a podlaha se musí celá znovu přebrousit a nalakovat. Lak také není vhodný na měkké dřevo, jako je třeba smrkové či borovicové.
Další možností je použít k povrchové úpravě dřevěné podlahy olej. Ten dodává dřevu krásně přirozený vzhled, což je jeho největší výhodou. Na druhé straně je ale složitější údržba. Na mytí je potřeba používat speciálních prostředků na čištění, rovněž takto upravená podlaha je náchylnější k poškození – například pískem. Přibližně jednou za dva roky je nutné olejový nátěr na podlahách obnovovat. Další možností je ještě povrchová úprava za pomoci vosku, který se používá především jako ochranná vrstva na olejové nátěry.
Renovace dveří a zárubní
Velmi nepříjemným zásahem je výměna dveří či zárubní. Zvláště u starých domů a bytů moderní dveře většinou nepasují do starších zárubní. Pokud však potřebujete také nové zárubně, nevyhnete se nepříjemnému bourání a nepořádku v domě či v bytě. I v tomto případě však lze zvolit renovaci a vaše dveře i zárubně budou jako nové. Nejjednodušším způsobem je samozřejmě nový nátěr, který zvládnete lehce sami. Pokud jsou však ve dveřích díry či praskliny nebo chcete něco více než jen nový nátěr, je renovace tou správnou volbou. Renovace zárubní se dá většinou zvládnout za jeden den. Používá se speciální fólie z plastu, kterou se zárubně potáhnou. Ještě před tím se musejí zárubně přebrousit a přetmelit. Většina firem, která realizuje renovaci zárubní, je schopna dodat dekor stejný jako pro dveře. Zárubně i dveře tak budou dokonale ladit.
Jestliže se rozhodnete pro renovaci dveří, ani tady nebudete příliš dlouho čekat. Většina firem je schopna zvládnout jedny dveře za jeden den, pokud se ovšem nejedná o složitější zásah a úpravu. Také dveře se při renovaci potahují plastovou fólií imitující dřevinu. Při jejich přeměně není problém zcela změnit jejich vzhled. Z původních dveří lze ponechat jen konstrukci. Není tedy žádná potíž z plných dveří vyrobit prosklené či naopak. Je možné dveře také zkrátit či prodloužit. Vymění se rovněž kování, zámky a kliky. K dispozici jsou různé barvy a odstíny plastové fólie, ale také nabídka skel je široká. Renovované dveře a zárubně nepotřebují další speciální údržbu. Další možností je renovace za pomocí čalounění. Tato metoda je vhodná pro všechny typy dveří. Provádí se kvalitní koženkou, která je k dispozici v mnoha odstínech a variantách. Díky tomuto materiálu jsou dveře odhlučněné a zároveň zateplené. Tato varianta se nejčastěji užívá například v panelových bytech u vchodových dveří do bytu. Na trhu existují i společnosti, které dodávají čalounění a potřebné příslušenství k montáži s návodem, díky kterému si můžete dveře zrenovovat svépomocí. Záleží jen na vás, zda se do proměny dveří pustíte sami, či to celé svěříte odborníkům. V případě renovace vchodových dveří mohou být dveře osazeny bezpečnostním kováním, kukátkem, nebo třeba i přídavnými zámky.
I exteriér lze renovovat
Jestliže jste se pustili do renovace interiéru, neměli byste zapomenout ani na venkovní prostory. I ty lze renovovat. Nemusí se však jednat pouze o renovaci zahrady. Na první pohled nejvíce zaujme fasáda stavby. Pokud vlastníte starší dům, zvažte renovaci fasády za pomoci moderních materiálů. Tomuto tématu se podrobně věnujeme v tomto čísle v rubrice Trendy. Další částí domu, kterou lze kromě fasády zrenovovat, je střecha. Renovují se staré střechy eternitové, plechové nebo šindelové. Někdy stačí pouze nový nátěr, v jiném případě je zapotřebí vyměnit krytinu.
Vybírat můžete z několika materiálů. Klasikou jsou tašky pálené a betonové. Oba typy jsou vhodné pro šikmé střechy. Než si zvolíte konečný materiál, ujistěte se, že je krov unese. Betonové tašky bývají těžší než tašky pálené. Tašky se snadno pokládají, na výběr je z mnoha různých tvarů a barev. Další možností jsou vláknocementové desky. Tato krytina se dříve označovala jako eternit, dnes se však už vyrábí moderní technologií, a tak není zdraví škodlivá. Jedná se o ekologicky šetrný materiál, při jehož použití není třeba zpevňovat krov.
Zvolit můžete rovněž plechovou střechu. Dříve se tyto plechy musely ještě natřít barvou, aby se prodloužila jejich životnost. Vyráběly se z pozinkovaného plechu rovného nebo vlnitého. V současné době jsou ale moderní plechové krytiny vyráběny tak, že po použití již není nutná žádná úprava. Jsou již opatřeny antikorozní vrstvou. Tento typ krytiny se snadno montuje a je lehký. Využívají se například měděné plechy, trapézová ocel, hliník, ale rovněž vícevrstvá ocel. Kromě toho se dají použít tašky vyrobené z plechu. Mají stejný vzhled jako tašky pálené či betonové, jsou ale lehčí a mají všechny vlastnosti plechového krovu. Při jejich aplikaci je dokonce možné je nanést na původní střechu.
Dále je možné zvolit dřevěné šindele. Jejich nevýhodou je vysoká pořizovací cena, neboť každý kus je vlastně ruční prací. Použít lze i plastovou krytinu, která se nejčastěji vyrábí jako napodobenina pálených tašek či vlnitého plechu. V neposlední řadě lze zrenovovat i přilehlý pozemek domu – ať už menší či větší. Pokud máte zahradu, která dlouho ležela ladem a nebylo o ni pečováno, můžete její renovaci svěřit buď odborné firmě, anebo se pustit do proměny sami. Základním krokem je prořezání stromů a keřů, úprava trávníku a různých cestiček. I na zahradu můžete umístit renovovaný starý nábytek. Zvažte případné umístění vodních prvků i charakter, do něhož má být zahrada stylizována. Může to být zahrada anglická, středomořská, japonská – nebo také v poslední době tolik oblíbená bezúdržbová zahrada. Pokud máte jen malý pozemek, renovovat lze i předzahrádky.
Renovace vs. restaurování
Renovace starého nábytku neznamená restaurování. To je velmi složitá disciplína, které se věnují specialisté-restaurátoři. Ti navracejí věcem jejich původní určení a vzhled. Většinou se restaurují skutečně hodnotné historické kusy. Mnohdy stačí jen drobná oprava, někdy je ale zapotřebí složitějšího zásahu, zvláště v případě, kdy nábytku chybí celé kusy – například nohy u židle a další. Restaurátor opraví svěřený kus do původní podoby. Nemění tak použitý materiál, barvu ani konečný vzhled. Kvalitní restaurátor má licenci Ministerstva kultury České republiky pro restaurování nábytku. Restaurátora zvolíte tehdy, pokud vlastníte starožitný nábytek a chcete ho zachovat v původní podobě. Renovaci dáte přednost v okamžiku, kdy chcete starší kus nábytku proměnit za pomoci moderních materiálů a postupů. Výsledkem je pak zcela nový vzhled.
Jde to i svépomocí
Někdy není třeba k renovaci nábytku odborníka a dokážete si poradit sami. Zvláště v případě, kdy původní věc není příliš rozbitá a vystačíte si jen s novým nátěrem či menší opravou. To platí třeba i pro dveře či zárubně. Mnohdy jen nový nátěr dokáže doslova divy. Jak postupovat? Prvním krokem je odstranění původního nátěru. To lze provést tzv. opalováním horkovzdušnou pistolí nebo můžete využít chemické přípravky na odstranění nátěrů. Jednou z možností je i louhování, ale odborníci doporučují tento postup svépomocí nepraktikovat. Je to poměrně složitá metoda, a pokud se louhování provede špatně, nový nátěr nemusí držet.
Po odstranění staré vrstvy budete muset celý povrch přebrousit a zatmelit drobné díry, trhliny a praskliny. Povrch je třeba důkladně omýt, vhodný je roztok vody s octem. Nezapomeňte poté nechat vše dokonale uschnout. Dalším krokem je nátěr ošetřujícím přípravkem proti parazitům a plísním. Po zaschnutí již můžete aplikovat nový nátěr. Vybrat si můžete krycí barvy, laky nebo různé oleje či voskové oleje nebo vosky. V poslední době jsou velmi oblíbené oleje, voskové oleje a vosky, které dokážou zvýraznit dřevo do jeho původní a přírodní podoby. Aplikace těchto přípravků je přitom velmi jednoduchá.
