Možnosti, jak využívat terasu celoročně, jsou v zásadě dvě. První variantou je udělat z terasy další obytnou místnost, nechat ji uzavřít a v zimě vytápět. Takovým typům teras se říká většinou zimní zahrady. Je třeba se ale připravit na to, že se jedná o finančně nákladný projekt. Proto se rozhodně nepouštějte do nějakých pokusů a projekt si pečlivě připravte – včetně výběru vhodného dodavatele. Druhým, a mnohem ekonomičtějším způsobem, jak si užívat terasu celoročně, je ten, že ji ponecháte beze změn a najdete pro ni využití i v zimních měsících. Není to tak těžké, jak by se mohlo na první pohled zdát.


Stavební povolení

Ať už budete stavět terasu jakéhokoliv rozměru, rozhodně zajděte na stavební úřad. Zákon je v tomto případě poměrně složitý, a abyste měli jistotu, že neděláte nic nezákonného, raději se poraďte na příslušném stavebním úřadě. V případě, že budujete terasu menšího rozměru, bude pravděpodobně stačit jen ohlášení stavby. Na terasy většího rozsahu už ale budete potřebovat stavební povolení.

Nejdůležitější a největší bývá zóna odpočinková. Většina celoročních teras se staví právě pro to, aby se na ní dalo relaxovat. Její velikost však bývá různá. Je limitována celkovým prostorem terasy, ale rovněž rozložením nábytku.


Důležité je využití

Než se pustíte do projektu, měli byste sami sobě zodpovědět otázku, jak budete terasu po celý rok využívat. Je rozdíl, jestli na ní budete trávit hodinu týdně nebo tři hodiny denně. Pro občasné využití terasy v zimě nemá smysl pouštět se do ekonomicky náročnější varianty, kterou je kompletní zasklení. Stačí si pořídit několik vhodných doplňků a na terase můžete trávit čas i v případě, že bude zapadaná sněhem.

celoroční terasa

Grilování (v zimě) na terase

Grilování je oblíbenou činností Čechů od jara do podzimu, především pak v létě. Málokdo ale ví, že se stále více rozšiřuje nový trend, kterým je grilování v zimě. Většina grilů zvládne i teplotu pod bodem mrazu, jen je nesmíte nechat stát přímo na sněhu, stačí je postavit na nějakou podložku. Grilování v zimě se v mnohém liší od toho letního. Hlavní rozdíl je v tom, že v zimě grilujete vždy jen pod pokličkou. V tomto období si také můžete dopřát těžší stravu než v létě, grilovat můžete tedy kromě obvyklých a oblíbených surovin, jako je kuřecí maso či zelenina, také například kachnu nebo zvěřinu. Je třeba počítat s tím, že v zimě budete muset grilovat delší dobu než v létě kvůli nižší okolní teplotě. Pokud používáte gril na dřevěné uhlí apod., připravte se na jeho vyšší spotřebu.


řivka

Další činností, které se můžete oddávat na terase, i když je pokrytá sněhem, je relaxace ve vířivce. Stačí si jen vybrat správný typ zařízení. Vířivek je na trhu celá řada – včetně těch, které se dají použít v interiéru a zároveň i v exteriéru a nevadí jim teploty pod bodem mrazu. Nemusíte se obávat ani přílišné energetické náročnosti. Pokud si vyberete správnou vířivku, její používání v zimě vás rozhodně finančně nezruinuje.

A proč vlastně investovat do vířivky? Pobyt v ní je vhodnou relaxací, stane se rovněž hvězdou každé party, kdo z hostů by si nechtěl posedět ve vířivce se sklenkou něčeho dobrého. Kromě toho má ale pobyt ve vířivce prokazatelné léčebné účinky. Vířivka totiž poskytuje kombinaci masáže, nadnášení vodou a tepla. Díky tomu je vhodná především pro léčbu kloubů a svalů. Teplá voda zrychluje krevní oběh. Pobyt ve vířivce před spaním rovněž pomáhá lepšímu spánku a také zprůchodňuje dýchací cesty. Užití vířivky v zimě v nevytápěné místnosti, na terase nebo venku navíc ještě napomáhá otužování.

Ohřívače

Pobyt na terase za chladného počasí zpříjemní ohřívače vzduchu. Výkonná topidla dokáží ohřát vzduch na 20 °C v okruhu několika metrů od místa, kde je umístěn, záleží ovšem na druhu ohřívače i na velikosti vytápěné plochy. Na trhu existují dva druhy topidel – elektrická a plynová. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Hlavní nevýhodou plynových ohřívačů je to, že jejich „pohonem“ je většinou velká a těžká plynová bomba. Výhodou je však stabilní základna a také provozní cena.

Elektrická topidla jsou vlastně druhem infrazářiče, z tohoto důvodu bude i ten nejúspornější na provoz dražší než ohřívače plynové. Výhodou těch elektrických je ale to, že ihned po zapnutí pracují na plný výkon, nemusejí se postupně zahřívat. Vybrat si můžete topidla závěsná či ta, která jen postavíte do prostoru. Cena je různá, záleží na výkonu, designu a dalších vlastnostech topidla. Můžete sehnat ohřívač za 4 000Kč, ale také za 25 000Kč.

Zimní zahrada

Dalším způsobem, jak využívat terasu i v zimě, je vytvořit z ní další obytný prostor domu či bytu a nechat ji zasklít. Tomuto typu se říká většinou zimní zahrada. Variant je hned několik. Můžete ji nechat jen zastřešit či zasklít, ale nevytápět. V tom případě pro ni najdete stejné využití jako u teras, jen vás nebude obtěžovat sníh, vítr, déšť a další rozmary přírody. Druhou možností, jak využívat zimní zahradu, je udržovat v ní celoročně pokojovou teplotu. V takovém případě si můžete v zimě na terase užívat stejně jako v obývacím pokoji.


Plast, dřevo a hliník

Terasa se nejčastěji buduje z hliníku, plastu či dřeva, případně kombinací více materiálů, například dřeva a hliníku. Není dobré řídit se vždy jen cenou, důležité je vzít v úvahu také další vlastnosti, jako je například pevnost, odolnost, tepelně-izolační vlastnosti a v neposlední řadě rovněž estetické hledisko. Každý materiál má pochopitelně své výhody a nevýhody. Nejlevnější jsou plastové profily, jejich cena je ze všech možných materiálů nejpříznivější. Jejich nevýhodou ale naopak je menší odolnost, neboť plast není příliš pevný. Ve většině případů se musí plastové profily ještě vyztužit. Použití tohoto materiálu se doporučuje hlavně u menších zahrad.

Osvědčeným materiálem je dřevo. Z estetického hlediska vypadají dřevěné terasy nejlépe, působí velmi útulným dojmem. Jejich výhodou je rovněž dobrá tepelná izolace, která je u dřeva ze všech používaných materiálů vůbec nejlepší. Dřevo umožňuje vytvořit i rozměrnější konstrukce.

Třetím materiálem, který se v současné době používá nejvíce, je hliník. Jeho nevýhodou je především cena a také jeho neekologičnost, což může mnohé ekologicky smýšlející jedince odradit. K výhodám hliníku patří ale vysoká odolnost, velká únosnost a rovněž to, že je hliník dobrým tepelným vodičem.

Zajímavým řešením je kombinace dřeva a hliníku. V tomto případě se hliníkové profily používají většinou k upevnění skel a utěsnění celého systému, zatímco dřevěná konstrukce zůstává chráněna ve vnitřním prostoru terasy. Toto řešení využívá toho nejlepšího z obou materiálů, tedy odolnosti hliníku na vnější straně a estetického hlediska a dobrých tepelně-izolačních vlastností dřeva na vnitřní straně.

Rozdělení na zóny

Při plánování terasy myslete také na to, že terasa má být nejen atraktivní, ale také funkční a obyvatelná. Z tohoto důvodu se většinou terasa rozděluje na tři zóny: odpočinkovou, průchozí a zónu rostlin neboli vegetace. Už samotné názvy těchto zón jsou všeříkající, přesto si podrobně vysvětlíme jejich účel. Průchozí zóna je část terasy, z níž se vychází buď do další části domu, nebo ven. Nemá tedy žádnou jinou funkci než tuto. Je proto důležité myslet na to, aby pokud možno vůbec – nebo alespoň co nejméně – zasahovala do dalších zón, zvláště pak do zóny odpočinkové. Asi málokdo by chtěl, aby ho při relaxaci rušil člověk, který jen prochází.

Nejdůležitější a největší bývá zóna odpočinková. Většina celoročních teras se staví právě pro to, aby se na ní dalo relaxovat. Její velikost však bývá různá. Je limitována celkovým prostorem terasy, ale rovněž rozložením nábytku. Někdo má malou terasu, kam se mu vejde jen sedací souprava, někomu se podaří na terasu vměstnat vířivku, infrasaunu, ale třeba i také bazén. Třetí součástí terasy bývá zóna rostlin či vegetace. I ta bývá různě velká. Pro někoho jsou rostliny jen vhodným doplňkem terasy, pro někoho jsou rostliny naopak tím hlavním důvodem, proč terasu staví.


Zasklení balkonu

Terasa je sice většinou součástí rodinných domů, ale ani majitelé bytů si však nemusí zoufat. Příjemnou terasu, i když menších rozměrů, mohou mít i oni. Nejjednodušší způsob je zasklení balkonu. Před tím, než se do toho pustíte, požádejte odborníka, aby posoudil stávající technický stav balkonu a jeho únosnost. Jestliže je stav balkonu nevyhovující, bude muset nejprve projít rekonstrukcí, až teprve potom ho bude možné zasklít. Také tady volte pouze kvalitní materiály. Nejdůležitější je sklo, které by mělo mít sílu minimálně 4 mm. Většina společností ale používá sklo o síle 6 mm. K dispozici jsou dva typy zasklení – rámový a bezrámový. Jako všechno, také oba způsoby tohoto systému mají svá pro a proti.

Rámové systémy bývají většinou dražší než bezrámové. Kromě skla se používají další materiály ke zhotovení rámů. Nejčastěji jsou to hliníkové slitiny, ale také plast či dřevo. Výhodou je rovněž to, že rámové systémy umožňují otevření plochy balkony, a to až do tří čtvrtin. V případě potřeby se dají skleněné tabule úplně vysadit a balkon může být otevřenýPoužitím bezrámové systému docílíte toho, že vám bude do bytu maximálně svítit slunce a byt bude hodně prosvětlený. V průchodu světla do bytu totiž nebrání žádné rámy. Při použití posuvných skel lze otevřít téměř celou plochu balkonu.

Cena zasklení balkonu může být hodně rozdílná. Záleží na jeho stavu, na použitých materiálech, na typu zasklení, ale také na jeho ploše. Většinou se cena pohybuje od 2000 Kč za m2, ale můžete se dostat i na částku 5000 Kč za m2 i více. Balkon běžné velikosti můžete nechat zasklít za 15 000 Kč, ale také za 30 000 Kč a více.